Domácí šťáva Zdeňka Škrabánka

Domácí-stava-front-web.jpg

|| Sladko na patře jako neopakovatelnost prožitého

Přívětivou nostalgií, uštěpačnou ironií i hlubokými tóny zaznívá obecně lidské ze sbírky Domácí šťáva básníka Zdeňka Škrabánka. Tento humpolecký (nikoliv však humpolácký) autor, který se poprvé představil svými texty haiku v mezinárodním sborníku Míjím se měsícem (DharmaGaia 2013), nám už od první strany jednoznačně naznačuje, že to je právě Vysočina, která se svým unikátním geniem loci bude všudypřítomným rámcem sbírky, na jehož pozadí se odehrává ono lidské, které od prostoru nelze oddělit.

Relativně samostatnou skupinou textů je desítka básní haiku, která se zároveň výrazně podílejí na uspořádání sbírky. Vedle meta-haiku nebo textu s úsměvným odkazem na zakladatele formy Bašóa, se objevují hutné lyrické zkratky, které na mnoha místech odhalují podstatu koexistence člověka a světa, ve kterém žije (nebo ve kterém mu bylo dáno žít): Stará chalupa / Místo místo domova / Byl tu rád? Byl tu. Další vrstvou sbírky je skupina vzpomínkových textů, které nás zároveň upozorňují na to, že i drobné okamžiky jsou neopakovatelné, nedocenitelné a mohou nás ovlivnit na celý život. Takto zaznívá neopakovatelnost prožitého z konce titulní básně Domácí šťáva: Rybíz dozrál / na plotně šťáva vře / kdo to poznal / má sladko na patře. Nostalgický tón textů navíc výrazně podporuje a dotváří série černobílých fotografií. Precizně rytmizovaná báseň Perníková chaloupka nás svým závěrečným zvoláním: Eloi, Eloi … přivádí k další nepomíjitelné rovině textů, a tou je rovina mýtu – křesťanského i pohanského. Zatímco křesťanský mýtus se nejviditelněji objevuje v citacích a parafrázích biblického textu, ono slovanské nebo obecně pohanské vnáší do textů například motiv vlkodlaka (v básni, která se zároveň tiše odkazuje na Ubíječe labutí Magora Jirouse). Typickým je rovněž implicitní i explicitní ztvárnění motivu smrti. A na výstavbě mytologického světa sbírky se v neposlední řadě podílí i historicko-literární kontext s odkazy na antickou mytologii (Hádes, Persefona), spisovatele (Bukowski, Hrubín, Sallinger, Jirous, Bašó, Dante) nebo osobnosti z oblasti kultury a historie (Palach, Boblig, Torquemada, Michelangelo, Cobain aj.). Výsledkem je, že krajina Škrabánkovy sbírky Domácí šťáva je nejen lyrická a nostalgická, ale je to navíc krajina mýtu, krajina, v níž prožité dostává punc neopakovatelnosti a osudovosti. Ale především: je to krajina živá.