"Zrychluje se trend uzavírání nezávislých knihkupectví, který je způsobený silnou konkurencí obchodů online, stárnutím majitelů knihkupectví a jejich odchodem do důchodu a v neposlední řadě také rychle se zhoršující ekonomickou situací. V České republice bylo v listopadu 2022 v provozu asi 570 „kamenných“ knihkupectví, z tohoto počtu provozují největší maloobchodní řetězce 276 prodejen, tedy téměř 50 %."... to je kus oficiální Zprávy o českém knižním trhu 2021/2022.
Co z toho plyne? Tak asi hlavně, že i český knižní trh se stává neúprosným bojištěm zřetězených obrů, kdy se předhánějí kdo vyčůrá vejš. V našem knihkupectví zas tak staří nejsme, do důchodu daleko, takže už jen ta ekonomika. Hlavně ale nelamentujeme a nebrečíme, spíš vymýšlíme jak oslovit a zaujmout zákazníky jinak než na "megaslevy", "Black Friday" trvající půl roku apod. Místo toho se snažíme naše zákazníky dobře poznat a provést je mnohdy nesnadným procesem výběru těch nejvhodnějších knih.
Jako tuhle jedna zákaznice... "potřebovala bych knížku pro švagra, ale vůbec nevím co čte, ale vím, že je strojní inženýr." Co s tím? Tak především to nesmí být nic, co se týká strojního inženýrství, techniky a pro jistotu ani beletrie s nějakou takovou tematikou (i když, toho asi moc nebude). Pak následuje sada důmyslných otázek, s jejichž pomocí se dobereme, někdy i vylučovací metodou, zdárného řešení. Více prozrazovat nebudu, je to přeci jen naše know-how.
Nezávislé, v našem případě rodinné knihkupectví má tu výhodu, že nemusí čerpat pouze podle tzv. playlistů nadiktovaných někým zvrchu, regály a knihy v nich si může uspořádat dle svého rozumu i srdce a nemusí mít interiér v jednotných barvách jako v Mekáči. Co z toho má ale zákazník? Snad hezkou náladu, ale třeba i pocit, že se o něho někdo zajímá jinak, než pouze jako o vtělené korunky.
Neplatí automaticky, nezávislý knihkupec = kvalitní knihkupec. Znal jsem totiž jednoho takového... ale o tom možná někdy příště.
Karel Kratochvíl z humpoleckého Knihkupectví Jana Zábrany