Už od nepaměti, od kdy se datuje možnost lidem sdělovat své myšlenky jinak než od úst k uchu, se vytvářely platformy sdělování myšlenek. Mimochodem, jeden z největších antických učenců Sókratés po sobě nezanechal jedinou řádku svých myšlenek, vše za něho zařídili jeho žáci.
Sdělování myšlenek bylo vždy pro společnost velice důležité, neméně důležité však bylo i jejich naslouchání a vstřebávání a původci myšlenek a názorů vždy hledali co nejefektivnější formu, jak je dostat ke čtenářům – posluchačům – divákům. Toho si byli vědomi i propagandisté mnohdy i úchylných ideí a ideologií. Například takový pan Goebbels byl s to zneužít sport, film, hudbu a dokonce i klasickou filosofii. Nedávno jsem zjistil, že bylo v padesátých letech zfilmováno jedno propagandistické dílko z naší komunistické éry, a sice Honzíkova cesta. No, je to něco strašného (nechápu, proč tuhle knížku neustále doporučují učitelé/ky našim nebohým dětem), ale už pryč od toho.
Profese uvedené výše v názvu a jejich náplň mě dlouho míjely a pokládal jsem to jen za žvanění a exhibiconismus. Ach, jak jsem se mýlil. Když odstřihnu balast a miliony prázdných vět, tak pod kluzkým povrchem najdu opravu zajímavá a pro život užitečná sdělení, docela často i zábavná. Zaměřil jsem se nyní hlavně na podcasty (při poslouchání mohu dělat ještě spoustu užitečné činnosti) a zjistil jsem, že už existují i žebříčky. Jsem moc rád, že se v nich objevil i Kecy & politika Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose. Anebo takový Šídlo & Dobrovský s Šídlem a Dobrovským:-). Všímáte si, jak roste obliba latinské spojky &? Zajímavě se mi jeví taky Přepište dějiny a bylo by jich ještě víc, ale to už by mi zbylo málo času na čtení knížek, což pokládám pořád za ten nejlepší způsob, jak vnímat a vstřebávat a nechat i fantazii, ať mozkům zavaří.
Třeba ale půjdu s dobou a místo tohohle blogu budete moci poslouchat podcast, anebo obojí... Kdo ví.
Karel Kratochvíl z humpoleckého Knihkupectví Jana Zábrany